Příběh 10. střediska Mafeking
Na konci roku 1989 se schází u Colků na Skorkovského 54 parta, která obnoví 10. Středisko. To existovalo již v roce 1946 a po té v roce 1968, kdy je vedl bratr Oto Dvořák. Potom se stalo obvodní radou Junáka. Bylo tedy na co navazovat. Širší zakládací schůzka proběhla 17. Ledna roku 1990 v restauraci Svratka, třetí cenové skupiny na Staré osadě. Byl tam Mirek Klepáč, Bylinka a Zdeněk Colkovi, Milan Skřebský, Tonda Kotulán a Laďa Rosol – Havran.
Agitační střediska to byly takové zanedbané místnosti ve kterých bolševik imitoval volební kampaň v situaci kdy se „volilo“ jen z jedné možnosti – kandidát národní fronty. Teď se ale staly našimi prvními klubovnami. Dělala se v nich revoluce, setkání Občanského fóra i první oddílovky.
Jiří Trávníček -Permon se prosadil jako předseda bytové komise, s cílem zajistit klubovny v obecních, tenkrát státních, domech.
Využít tzv. nebytové prostory. Tak jsme postupně obsadili Klubovny na Mrkosově 35, Jílkově 195 i Táborské 135. Později při oddělení městské části Židenice se prosadila i dostavba základny pod Bílou horou, ale to dokázal Mirek se svým členem 94 bratrem Kopřivou, který se stal místostarostou.
Ve středisku se sdružily oddíly:
10. chlapecký, vedl Jarda Beránek, 10. Dívčí, vedla Lenka Lišková. Ti později přešli do Ligy lesní modrosti.
14. chlapecký, vedl RnDr. Pavel Široký, 14. dívčí, vedla Ing. Terezie Široká a její zástupkyní byla Ing. Bětka Sládečková, 14. smečka vlčat, vedl Ing. Milan Štourač,
30. chlapecký oddíl, vedl Tomáš Krupička –Naik a Marie Kmentová, 30. dívčí oddíl, vedla Marie Boudová a později Božena Colková, která byla také výchovnou zpravodajkou dívčího kmene.
32. chlapecký oddíl vedl Vlastimil Vais a jeho zástupcem byl Otec. Arnošt Till, 70. Dívčí vedla RnDr. Bohuška Marková a 94. Chlapecký oddíl vedl Petr Jebáček – Čert, zástupcem byl Petr Přikryl.
Již v roce 1990 bylo ve středisku registrováno 226 dětí a 52 dospělých. Za rok pak 380 dětí a 55 dospělých. Byli jsme bezkonkurenčně největší středisko v Brně. Pořádali jsme vlastní závody i rádcovské kurzy. Naše velikost nakonec vedla k rozumnému rozdělení a tak vznikl Mafeking.
Prostě náš příběh započal a trvá. A je možná také trochu zakletý v bedně na nářadí, do které kopete v hospodářském stanu, ve starém vercajku, který pořád ztrácíme a nalézáme na našich táborech.
Tak jen doufám, že ty věci budou ještě dlouho sloužit k účelu, pro který byly v dobách temna zachráněny.
Váš Permon